AKTUALITY
Třináct návrhů je nadstandard, říká architekt Vodák
Rozhovor s panem Ing. arch Miroslavem Vodákem na téma revitalizace Bechyňova náměstí v Přibyslavi.
Miroslav Vodák / 1979 – je absolvent Fakulty architektury ČVUT. Architektonickou praxi získal v ateliérech A8000 Střítecký Krupauer a CGA Architects v New Yorku. Jako člen platformy CBArchitektura se věnuje propagaci architektury veřejných staveb a prostranství a organizaci architektonických soutěží. V posledních letech spolupracoval na projektech terminálů vysokorychlostních tratí nebo soutěži na Vltavskou filharmonii.
zdroj: earch.cz/archiv
Spolupracoval jste na architektonické soutěži na novou budovu Vltavské filharmonie, terminálech plánovaných vysokorychlostních tratí, a teď u nás na revitalizaci Bechyňova náměstí v Přibyslavi. Zkuste ve zkratce popsat otevřenou architektonickou soutěž (AS)?
Soutěž umožňuje zadavateli vybírat z několika konkrétních návrhů stavby a vybrat si to nejlepší řešení, které odpovídá jeho požadavkům v zadání. Hodnotí se nejenom architektura, ale například i koncept technického, dopravního nebo krajinářského řešení nebo předpokládané investiční náklady.
Jak dlouho se s Vaším týmem zabýváte organizováním soutěží, a co si člověk mimo obor může představit pod pojmem organizátor soutěže?
Soutěžím se věnujeme od roku 2016 a máme za sebou zhruba 50 referencí na soutěže, soutěžní dialogy nebo workshopy. Organizátor má na starosti celý proces, který musí proběhnou podle zákona o zadávání veřejných zakázek a soutěžního řádu České komory architektů. Připravuje soutěžní zadání a soutěžní podmínky, organizuje všechna jednání poroty, a nakonec předá kompletní spis.
Na základě Vaší dlouholeté praxe máte jistě pojmenované hlavní klady soutěže, které to jsou? A jaké jsou možné zápory?
Největším kladem je právě možnost vybírat z více návrhů, to žádný jiný druh výběrového řízení neumožňuje. Dále anonymita a transparentnost celého procesu a také odbornost poroty. Nevýhodou může být větší časová a finanční náročnost na začátku soutěže, ale v celém dlouholetém procesu přípravy a financování stavby nejde o nic zásadního.
Jak probíhal výběr nezávislé odborné poroty?
Oslovili jsme architekty, kteří mají zkušenosti s podobným zadáním, tedy rekonstrukce náměstí nebo parku a zároveň mají realizace v okolních městech na Vysočině. Nakonec s námi spolupracovali Aleš Burian, Luděk Rýzner, Luboš Klabík, Kateřina Waldhauser a Ondrej Palenčar.
Překvapilo Vás něco při organizován AS na revitalizaci Bechyňova náměstí v Přibyslavi?
Zatím celkem bezproblémový průběh, nebývá to vždy zvykem. Ale uvidíme, jak to bude při projednání vítězného návrhu s veřejností a s dotčenými orgány.
Je nutné si uvědomit, že soutěžní návrh představuje základní koncept, který může být v detailech upraven. Například přesný počet a umístění parkovacích míst bude určitě předmětem další diskuse s veřejností a politiky.
Předčil počet doručených návrhů Vaše očekávání?
13 návrhů je o něco více, než na tento typ soutěží chodí. Je nutné si uvědomit, že ne všichni architekti se věnují náměstím a parkům, je to trochu specifické téma pro vybraný typ architektů. Zároveň připomínám, že ceny a odměny dostalo pouze prvních pět, jejichž návrhy vybrala porota.
Kolik soutěží se v České republice uspořádá za rok a jak si vedeme v evropském měřítku? Kolik % všech soutěží tvoří AS?
V posledních letech probíhá v Česku zhruba 60 soutěží za rok, což je třeba dvakrát méně než v sousedním Rakousku, ale tento počet pomalu narůstá. Stále jde řádově pouze o jedno procento všech veřejných zakázek, ale samozřejmě nejde takto soutěžit všechno. Soutěž je určena především pro ty zadavatele, kteří si uvědomují její výhody.
Jak jste s odstupem času spokojený s celým průběhem AS, poté, co již známe výsledky soutěže?
Jsem rád, že město Přibyslav soutěž vyhlásilo. Věřím, že splnila očekávání vedení města a výsledky budou zajímavé i pro veřejnost.
Klabík: Začal jsem se v Přibyslavi cítit jako doma
Rozhovor s panem Ing. arch. Lubošem Klabíkem – revitalizace Bechyňova náměstí v Přibyslavi.
Architekt a urbanista. Vystudoval FA ČVUT v Praze. Dlouhodobě se věnuje popularizaci městských témat v rámci archibn a Re-vize Ústí. Zakladatel a jednatel společnosti ateliér tečka s.r.o. – www.tecka.city. Cílem ateliéru jsou dobrá a fungující místa pro lidi. Propojujeme se s dalšími odborníky a šijeme na míru řešení problému. Nasloucháme, vyrážíme do terénu a bavíme se s lidmi. Přijďte za námi s problémem, jeho příčinu i nejefektivnější způsob jeho řešení najdeme společně. Řešit dům, město, vesnici i krajinu je radost! Chceme, aby to bavilo nás i vás.
zdroj: cka.cz
Na začátek Vás budu citovat: „S Mirkem Vodákem z CBArchitektura máme kromě lásky k urbanismu a kvalitní architektuře společné ještě to, že naše ženy pocházejí z Vysočiny. A tak jsme nemohli odolat nabídce od sympatického vedení charismatické Přibyslavi, jejíž náměstí ve tvaru podkovy dominuje skalnatému vrchu u Sázavy.“ Vaše slova se čtou velice pěkně, až se mi vybavily řádky z knihy Obrazy města od Kevina Lynche. Změnil se Váš vztah k městu Přibyslav za rok intenzivní práce okolo architektonické soutěže na revitalizaci Bechyňova náměstí?
Musím říct, že se sem rád budu vracet a těším se, jak vaše náměstí bude postupně procházet proměnou! Spolupráce s městem – především s panem místostarostou Omesem – byla velmi příjemná, profesionální a obohacující. Nestává se mi to vždy, ale začal jsem se v Přibyslavi cítit jako doma.
Kdy jste poprvé navštívil Přibyslav, máte na to nějakou vzpomínku?
No je to jasné – podkova v jejímž těžišti stojí věž, která mě svou velikostí překvapila a to celé objímá zákrut řeky Sázavy. Trochu mi to připomnělo, když jsem navštívil italskou Sienu. Její náměstí je považováno za nejhezčí na světě a má dost podobnou kompozici – podkova s věží.
Zabýval jste se přípravou zadání architektonické soutěže (AS)a následně jste i zasedl v odborné porotě, zkuste nastínit co obnášela Vaše práce?
Museli jsme si detailně projít území, zjistit, co od náměstí město očekává. Potom jsme několik měsíců dávali dohromady podklady – podzemní i nadzemní rozvody, požadavky a problémy vlastníků objektů, podněty od občanů města. To vše jsme potom museli extrahovat do podkladů pro soutěžící, analýz a především do požadavků na soutěžní návrh, což bylo pro soutěžící stěžejní.
V souvislosti s Bechyňovým náměstím jsou často slyšet negativní připomínky, jako například křížení silnic první a druhé třídy, málo parkovacích míst, hroby a pietní místo. Jak vnímáte vy náměstí – pohledem zvenčí a zkuste popsat jeho hlavní přednosti?
Myslím, že doprava problém není, spíš je to charakter komunikací a jejich okolí. V minulosti se rozhodně s takovým zatížením nepočítalo. Bohužel jak šlo o postupný nárůst těžké dopravy, město se tomu nepřizpůsobovalo postupně. Minulý režim nechtěl, aby se lidé scházeli a tak vědomě náměstí přetvářel na parkoviště. A to je dnešní stav – je to takový meziprostor. Přibyla doprava, ale náměstí se na to nepřizpůsobilo, jen se vyasfaltovaly větší plochy. Parkování není o množství ale spíše o využití. Když tu někdo odstaví své druhé auto na několik týdnů, tak zabírá místo, které mohl každou hodinu využít někdo jiný. Já vnímám jako hlavní přednosti tvar, kompozici stromů, to, že je živé a ne jen nějaký historický skanzen. Může se to zdát jako málo, ale vzhledem ke své praxi jsem zažil krásná, ale mrtvá náměstí. Tvar a natočení ke světovým stranám zase napomáhá obytnosti náměstí a tomu, aby se tu lidé potkávali přirozeně, zapovídali se. To je nejvíc, co od náměstí můžeme chtít a když to podpoříme příjemnějšími plochami pro chodce, obnovou vegetace a mobiliářem, tak věřím, že to pozitivně ovlivní život v obci na desítky let.
Po veřejné participaci, která proběhla v dubnu, mi zůstal zafixován poznatek-charakter/identita Přibyslavi – využít rekonstrukci jako příležitost k poznání historie města. Jaká je podle Vás identita našeho města, jak na Vás působí?
Možná bych to zkusil jedním slovem – akorát. Je tu vše, co potřebuju pro život, fajn lidi, krásné okolí. Už je tu cítit fungující společenství lidí, ale ještě to není anonymní větší město. Prostě město jak z nějakého pěkného příběhu s bohatou historií. My jsme se zaměřovali na budoucnost, která spočívá v navázání ještě lepších vztahů, které byly za minulého režimu přetrhány. Lidé nemohli ovlivňovat stav obce, dění, často byli nuceni raději mlčet, ze strachu. To se do měst strašně propsalo a myslím, že potřebujeme ještě dalších 30 let po revoluci, aby lidé opět vzali fungování více do svých rukou, zajímali se, byli aktivnější.
Nebyla to pro Vás první soutěž, je i tak něco, co Vás překvapilo, či ve Vás ať už pozitivně, či negativně rezonovalo?
Přišlo opravdu velké množství návrhů a ještě k tomu jich bylo dost kvalitních. To je pro město ohromná hodnota, protože vybírá už na základě něčeho, co se dá představit. Myslím, že se krásně podařilo skloubit památkovou ochranu i soudobé požadavky, což na začátku mohlo vypadat trochu neřešitelně. I diskuse v porotě byla konstruktivní a vítěz byl vybrán jednohlasně.
Jak jste nyní s odstupem času spokojený s průběhem soutěže, ať již jako architekt připravující zadání, porotce, či milovník urbanismu? Čekají Vás v rámci AS ještě nějaké činnosti?
Já bych nic neměnil. Odvaha a odhodlání vedení města jít cestou soutěže byla správná. My jsme se s ateliérem tečka věnovali přípravě nadstandardní úsilí, protože nám místo přirostlo k srdci. Spousta práce bude ještě po podepsání smlouvy s vítězným týmem. Tam se asi ještě zapojíme, abychom předali místní znalost a požadavky občanů dál, aby se neztratily. Jako vhodné by mi také přišlo zkrátit proces projektování, který bude trvat minimálně 3 roky nějakou dočasnou úpravou – mobiliáře, vegetace, dopravy. Prostě tak, aby si občané mohli změnu užívat postupně a byli o všem včas informování.
Objevil jste v Přibyslavi další stavby, či prostory, které by si zasloužily AS?
Soutěžit se dá i kašna, památník nebo bytový dům. Rozhodně to není nástroj jen pro veliké projekty. Je na městském architektovi (externí poradní orgán, který mývají česká města) a vedení města, aby společně rozhodli, kdy je vhodná soutěž a kdy volit jiné formy výběrových řízení. Vždy by mělo ale primárně jít o kvalitu. Hlavní investor je veřejnost, stejně jako hlavní uživatel. A to, co se postaví, zůstane vždy minimálně 50-100 let. Myslím, také, že je dobré se zaměřit právě na měřítko ulic, někde přidat lavičku, někde dosázet stromy, udělat lepší prostupnost (třeba z náměstí přes dvůr muzea na Příkopy). Ne vždycky musí jít o velké projekty, někdy stačí drobná zlepšení vycházející z pozorování běžného života. Přibyslavské náměstí si ale soutěž a pořádný projekt opravdu zaslouží!
Děkujeme, za spolek OPUKA z.s. se ptali Petr Málek a Ondřej Lehrl
BE DECENT…
